TECHNIKA

UHU-ČÍM CO SLEPIT..kvalitní lepidla

SOUDAL-TMELY..medvědí h… atd.

PŘÍSADA DO MOTOROVÉHO OLEJE..na nic a většinou podvod, ale co tedy prokazatelně funguje ? Zde je fundovaná odpověď..

Skutečně fungují pouze permanentně difúzní přísady, vynalezené Johnem Bishopem. Laicky – v principu jde o to, že se vytvoří uhlovodíková vazba s atomem kyslíku, který umožní skutečné „zakotvení“ uhlovodíkové vazby ke kovu (proto permanentně difúzní – trvale zakotvené). Tento uhlovodík vytvoří velmi odolný „koberec“, ke kterému se uhlovodíkové mazivo velmi pevně naváže. Pokud by snad došlo vlivem velkého přetížení ke strhnutí vrstvy oleje, je zde stále pevně navázaná permanentní difůzní přísada (uhlovodíkový koberec), která povrch kovu po nějakou dobu ochrání. Tato vrstva je velmi tenká, ale je možné ji dokázat a změřit její tloušťku, elektronový mikroskop krásně vrstvu zobrazí. Přísada má za úkol držet olej na stěnách válce za každou cenu, výsledky poklesu tření a opotřebení odpovídají téměř dokonalému mazání motorovým olejem příslušné kvality, nejde tedy přímo o snížení tření díky přísadě jako takové. Motor je prostě řádně mazán za všech okolností a o to hlavně jde. Pro spotřebitele je důležité co mu přísada přinese, jak funguje je pro něho druhořadé.
Nyní k permanentní difúzi Bishop´s Original odborně – princip působení spočívá ve vytvoření valenčních vazeb molekul vyšších uhlovodíků (několikanásobně hydrogenované naftenické nebo parafinické destiláty) prostřednictvím jednoho kyslíku na protipól na kovovém povrchu (kyslík je důležitý, bez něj to nefunguje). Jednotlivé molekuly jsou dlouhé řetězce 8 – 15 uhlíků. Takto vytvořený „koberec" je velice stabilní a odolává vysokému přetížení. Pincip difúze „do povrchu" spočívá v pronikání těchto molekul do mikrotrhlinek na kovovém povrchu. Na rozdíl od ostatních přísad nedochází k chemickému působení látky na kov, po opotřebení této vrstvy zůstává kovový povrch v původním stavu. Vytvořená vrstva byla skutečně oficiálně změřena pomocnou metodou galvanického nánosu niklu. Klikový hřídel takto ošetřen přípravkem a pokoven byl následně příčně rozřezán a zkoumán elektronovým mikroskopem, vrstva difúzní přísady je na fotografiích jasně viditelná. Účinky přípravku však nespočívají pouze v nosné kostře přípravku. Na tu jsou pak navázána další speciální aditiva, která pak dokážou další věci. A to je vlastně Bishopovo tajemství a jeho dlouhodobý úspěch. Aplikace přípravku je stoprocentní vždy, zabránit vzniku ošetřovacího procesu je možné pouze vypuštěním olejové náplně před navázáním přípravku na povrch kovu, styl jízdy ani druh motoru na aplikaci nemá vliv. Přísady v oleji navíc zvyšují antikorozní vlastnosti oleje, film nestéká z vnitřního povrchu motoru a chrání jej i při dlouhodobém odstavení.

Co lze a co nelze očekávat od těchto přípravků? Každopádně přípravky mají omezenou životnost ani ne tak najetými kilometry (až 150 000 km u nákladních vozidel), ale dobou aplikace, která se může pohybovat od 6 měsíců do 1 roku (i v případě, že auto stojí v garáži a nejezdí). Uhlovodíková vazba postupně degeneruje vlivem působení vzduchu a dalších vlivů, v ideálním případě vydrží rok, potom je nutné provést znovu ošetření motoru nebo převodovky. Dalším negativním jevem je otěr, vznikající působením křemičitých látek (špatně filtrovaný vzduch). Pokud je obsah křemičitých látek v oleji nadměrný, zvyšuje se mechanické odírání difúzní vrstvy, její obnovení je nutné provést dříve. Pozitiva – tření poklesne asi o 13 – 17%, zvýší se akcelerace úměrně poklesu mechanických ztrát, životnost motoru se zvýší o 50 – 100% podle stavu původního motoru před aplikací přípravku, spotřeba zůstane zhruba na stejné úrovni (spotřeba je dána hlavně spalovacím procesem). Pokles třecích ztrát ovlivní spotřebu pouze v případě, že se upraví styl jízdy a nevyužívá se zlepšených akceleračních schopností. Dosažená úspora je v řádech jednotek procent.
Časové omezení působení přípravku a nutnost najetí 2 500 – 5 000 km po aplikaci přípravku, nutných k navázání permanentně difúzní přísady na činný povrch motoru, prakticky znemožňují použití u vozidel prakticky neprovozovaných. Než by došlo k navázání uhlovodíkového řetězce na povrch, musela by se vrstva znovu obnovovat, protože zdegeneruje dříve, než se stačí uplatnit. Najetí tohoto počtu kilometrů je nutné proto, protože přísada se naváže pouze na čistý kov, na kterém nejsou různé karbonové a lakové usazeniny (a ty jsou přítomny vždy bez ohledu na použitý olej). Nejdříve dojde k jejich rozpuštění látkami obsaženými v přípravku a teprve potom je možné zakotvení uhlovodíkové vazby ke kovu. Nejekonomičtější použití je u motorů nákladních vozidel, lokomotiv a stacionárních motorů, které najedou desetitisíce kilometru nebo natočí tisíce motohodin během jednoho roku. U osobních vozidel s malým proběhem kilometrů je použití tohoto přípravku neekonomické, ovšem kdo jezdí hodně, pozná rozdíl velmi brzy. Při další včasné aplikaci dojde k difúzi přípravku dříve, protože na povrchu kovu již není tolik negativních úsad, ovšem vše je závislé na druhu provozu a typu motoru.
Takže žádné gigantické vlastnosti, ani ochrana jedním balením „po celou dobu životnosti“, pouze zabezpečení 100%-ního mazání. Jako mazací prostředek je skutečně správně zvolený olej nejlepším řešením, permanentně difúzní přísady napomáhají využití plného potenciálu vlastností motorových olejů. Prostě olej je držen na všech důležitých místech za každých okolností, stačí zvolit správný typ oleje a měnit ho podle předpisu výrobce. Jednou za rok aplikovat přísadu a je to. Jaký je zásadní rozdíl mezi těmito produkty a ostatními? Neobsahují žádné agresivní přísady, veškeré parametry byly ověřeny ve zkušebnách a jsou doložitelné oficiálními protokoly. Některé z těchto protokolů jsou ještě s původním (dnes zneužívaným) názvem výrobku tj. SLICK 50 (viz. TÜV Bayern). Důležité je to, že testy byly prováděny formou výkonových motorových testů a měření dlouhodobého opotřebení motorů bylo provedeno celosvětově uznávaným testem. Permanentně difúzní přísady vyrábí jen a pouze John Bishop v rámci firmy Bishop´s Original Products. Je jejich vynálezcem a majitelem patentů. Přestože tento patent je starý více jak 25 let, nikdy nebyl zpochybněn a zatím bylo vždy potvrzeno, že údaje výrobce jsou pravdivé. Na internetových stránkách není ani jedna záporná zmínka, také jsem neslyšel, že by někdo na „Bišopa“ nadával. Objevil jsem o nich zmínku v článku „ Slick 50 and other engine oil additives“ pouze v tom duchu, že vytváří na kovovém povrchu film, snižující tření a opotřebení. Nic víc, nic míň. To už svědčí o něčem. Žádné zpochybňování, žádné vynášení do nebe. Prostě výrobek existuje a funguje. Výrobek, který se úspěšně prodává více jak 25 let asi bude funkční a kvalitní.
Teď jedna pohádka, co pohádkou není: Byla nebyla, za devatero horami a devatero řekami, jedna stará nemocná babička Avia. Pan doktor (soudní znalec) ji nedával mnoho nadějí, pouze měsíc (10 000 km) života. I přišel starý bylinkář Honza Bišopů a dal nemocné Avii svůj nejlepší lék z bylin natrhaných za úplňku na umrlčím kopci. Avii se zakrátko udělalo lépe, brzy vstala z postele a již téměř rok a půl žije (170 000 km) s občasnou pomocí léku od bylinkáře Bišopa. Pan doktor dodnes kroutí hlavou, jakou že to bylinky mají kouzelnou moc. Pak zazvonil zvonec a pohádce ještě není konec (Avia stále ještě jezdí). (V tomto pojednání se o permanentně difúzních přísadách a dalších přípravcích z dílny Johna Bishopa nebudu do detailu zmiňovat, protože veškeré potřebné informace můžete najít v jiných materiálech, hlavně na webových stránkách: www.bishopsoriginal.cz .)

Lednice – údržba a opravy, zvýšení výkonu/převzato

Absorpční lednice

má vyhřívanou schránku, kterou vyhřívá jedno nebo více médií. Vyhřívací těleso 12 nebo 220 V nebo malý plamínek plynu. Je velmi důležité, aby byla vyhřívací schránka dokonale izolována. Pokud je agregát v pořádku, lednice musí fungovat a je lhostejné, na jaké médium je poháněna, jestli je to 12, nebo 220V nebo plyn. Pokud lednice nejde na jedno z těchto médií, je třeba závadu hledat ve vyhřívacích tělesech, nebo v plynovém systému. Veškeré hledání závad můžeme provádět jen na lednicích v obytných přívěsech řady RM4***. Do ledniček ovládaných elektronikou se vůbec nedíváme a opravu svěříme odborné dílně. V ČR provádí opravy lednic a klimazizací Electrolux – Dometic firma Kov Velim.

Postup hledání žebrování hřeje
Zapneme lednici na jedno z médií, lhostejno které. Ujistíme se, že je ohřev funkční, tedy že žebrování nad válcem je teplé. Pakliže je teplé žebrování a lednice přesto nechladí, je to velmi špatné, oběh v lednici je pravděpodobně ucpán vnitřní korozí nebo nečistotou a tak je lednice prakticky neopravitelná. Lze sice vyměnit agregát, lze jej sehnat k lednicím do stáří 10 let, ale je to velmi nákladné a spolu s prací může cena dosáhnout na hranici prodejní ceny nové lednice.

Postup hledání žebrování nehřeje
Pakliže zadní žebrování lednice nehřeje, máme větší naději, že se podaří za rozumné peníze lednici zprovoznit. V zadní části lednice je vyhřívací válec. Ten je ohříván zespodu plamenem, nebo v oku zasunutým ohřívacím tělesem. Tělesa jsou dvě, jedno na 12V, druhé na 230V. Po zapnutí do zdroje jsou téměř okamžitě ohřáta na velkou teplotu, buďte při testování opatrní, z neopatrné manupilace jsou ošklivé popáleniny. Tedy v případě zapnutí se raději nedotýkat vůbec.

23O V
Závada může být v přívodním kabelu – zkontrolovat připojení, závada v regulačním ventilu, na tu asi sami nestačíte, musí se vyměnit regulační (s touto závadou jsem se ještě nesetkal), nebo je závada ve vadném vyhřívacím tělísku, musíte vyměnit tělísko (to je nejčastější příčina)

12 V
Závada může být v přívodním kabelu – zkontrolovat připojení, překontrolovat i funkci kabelu a průřez drátu na přívodu, musí být 2,5mm, závada může být ve vyhřívacím tělese – vyměnit, 12 V nemá žádnou regulaci, je to přímé připojení

Plyn
Závada může být v přívodu plynu, zkontrolovat těsnost a průchodnost trubek, otevření hlavního uzavíracího ventilu, závada může být v regulačním ventilu funkce plynu, správná funkce regulačního ventilu se pozná laickým pohledem tak, že plamínek musí reagovat na jeho pohyb od minima po maximum, závada může být v ucpané trysce hořáku, která se nachází těsně před hořákem v trubičce, závada může být v znečištěném hořáku, nutno vyčistit, závada může být i v neprůchodnosti komínku vyhřívacího tělesa, zkontrolovat průchodnost.

Lednice chladí, ale málo
1.Závada je obyčejně v poškozené měkké izolaci vyhřívacího komína. Opravte izolaci, nedovolte, aby někde vylézala okolo. Můžete vnější plášť opatřit ještě jedním pláštěm z hliníku a znovu stáhnout páskou. Na jednom karavanu jsem opravil jen tyto maličkosti a lednice šlapala jako nová
2.Nemyslete si, že tovární karavany i vyhlášených značek mají odvětrání ledniček dokonalé. Na lednici, pokud tam již není, můžete vyrobit hliníkový spojler, kterým odvedete ohřátý vzduch horní mřížkou ven z karavanu. Tedy od horní hrany lednice po horní okraj mřížky. Nedovolte teplému vzduchu, aby ohříval prostor pod vařičovou deskou. Kromě snížení výkonu lednice zbytěčně v létě ohříváte interiér.
3.Dejte pozor na průchodnost vzduchu dolní mřížkou. Některé karavany ji mají v podlaze a pak stačí zapadlý papír nebo hadr a vzduch neprobíhá tak jak má.
Lednice chladí, ale málo, instalace ventilátoru
Pokud jsme vyzkoušeli všechny možnosti, a nevíme jak dál, nebo s karavanem jedeme tam, kde běžně teploty vystoupají nad třicítku, můžeme pomoci oběhu vzduchu malým ventilátorem. Prodávají se ventilátory speciální, které se montují na záda lednice pod mřížku, nebo větší výkonné ventilátory instalované do horní mřížky. Osobně bych se k motnáži ventilátoru uchýlil až všechny zde popsané metody selžou.

Lednice chladí, ale jen někdy
Závada je v chladicí náplni, která obsahuje více koroze, a ta se při průtoku ucpává v ohybech trubiček. To je závada neopravitelná, a měli byste začít šetřit na novou chladničku. Druhá možnost je, že váš typ chladničky je již háklivý na dokonalém vyrovnání karavanu a tak zkuste zaexperimentovat s vyvážením karavanu. Není mi zatím známo, že by tato citlivost byla příznakem konce životnosti lednice, spíše se týká starších lednic, které ještě neměly šikmé výparníky.

Demontáž a montáž lednice
Nepříjemné je, že ve většině případů odstraňování závad musíte demontovat lednici z karavanu. Ta bývá připevněna zpravidla (ale není to podmínkou) jednak zezadu za větrací mřížkou klemou, pak může být připevněna šrouby pod vařičem, ale nejčastější způsob jsou šrouby z boku lednice, všelijak rafinovaně schované třeba pod trojúhelníčkem, který přidržuje kryt vařiče. Novější lednice mohou mít šrouby uvnitř pod čepičkami. Pro demontáž lednice zpravidla demontuji přední a boční šroubky dřezu, abych se lépe dostal na trubičku plynu. Opatrně demontuji venkovní mřížky, abych se lépe dostal na záda lednice. Pro jejich zpětnou montáž ZÁSADNĚ nepoužíváme těsnění silikonem, které na karavan, až na malé výjimky nepatří. Na těsnění mřížek používáme speciální měkký tmel, který je na plastové folii, nikoli v tubě. Po opětném připojení by se měla provést kontrola těsnosti plynového systému.

Opravy a údržba topení

Vytápěcí systémy karavanů mohou být různé, ale jen ty předepsané, osvědčené a vyzkoušené jsou ty správné. úsporu na nákupu nekvalitního otopného média můžeme zaplatit hned 2×. Buď tím, že přijdeme o celý vůz, nebo, a to je nejhorší varianta, můžeme přijít i se spolubydlícími o život. A věřte mi, není to žádný výmysl. Je to neštěstí, které pravidelně obchází kempery. Chlapi jako hory, kteří večer vypijí nějaké pivko zalehnou, přitopí vařičem a ráno už se neprobudí.

Takových případů bylo, je a bude. Dejte pozor, ať do té statistiky nepřispějete. Správný vytápěcí systém karavanu má nasávání vzduchu mimo obytný prostor, výdech spalin komínem ven a vlastní spalovací prostor neprodyšně uzavřený. Němci mají dokonce předepsané i komínové vedení z nerezi. Požadavky na bezpečnost, funkci a hospodárnost provozu plní série topidel firmy TRUMATIC, kte rá dodává topidla téměř do všech typů a značek karavanů. Vyrábí se verze přímých topidel 2200, 3000 a 5000 W, podle velikosti karavanu. Dále špičková topení teplovzdušná do obytných aut. Ty už jsou ale v jiných cenových relacích. Pokud jde o kompletní sortiment, musím zmínit ještě topidla kombinovaná s ohřevem teplé vody. Ale vrátíme se technicky k

TRUMATIC 2200,3002,5002

Zapalovací systémy jsou automatické, poloautomatické a manuální. U běžných typů do karavanů jsou manuální s piezo zapalovačem nebo poloautomatické s elektronickým zapalováním na tužkové baterie.

Možné poruchy:

•Piezo zapalovač- vadné vedení, nedostatečné ukostření, vadný zapalovač
•Poloautomat- vadné vedení, vybité baterie, koroze kontaktů, vadný poloautomat. Poloautomat má 3 vývody, jeden pro vysoké napětí (jiskra), dva ke spínači v termoregulačním ventilu. Nové typy termoregulačních ventilů jsou automaticky dodávány i s kontakty pro poloautomat.
Regulace topení je zajišťována termostatem (mosazná trubička) vně topení,který automaticky reguluje intenzitu topení v závislosti na okolní teplotě. Správnou funkci termostatu ověříme tak, že zapneme topení,nastavíme stupeň tak, aby topení hořelo naplno, ale na co nejnižší stupeň (na stupnici). V praxi nastavujeme knoflík pomalu, až intenzita plamene dosáhne nejvyšší intenzity. Pak citlivě termostat ohřeji zapalovačem a intenzita by se měla po ohřátí snížit. Zkoušku by ale měl provádět odborník. Poškozený termostat je nevyměnitelný, přerušené vedení termostatu je neopravitelné. Je nutno vyměnit celý termoregulační ventil i s termostatem. Pro správný chod topení dopo ručuji nalézt správný stupeň teploty a tu pak nastavovat v každé situaci. Topení topí naplno automaticky až do doby, kdy dosáhne tohoto obvyklého stupně, pak se samo reguluje. Je NESPRáVNé nastavovat topení naplno a pak ho tlumit. Pokud nastavíte topení naplno, a pak ho opomenete tlumit, může dojít k přehřátí a poškození pláště topení.

Plášť topení musí být v celé délce spoje těsný, při demontáži se zkouší napuštěním vody při otočení (jen oprávněné firmy). Poškozený plášť se projevuje očazením v místě spoje. Oprava zavařením je podle norem nepřípustná (pozor hliník!), ale já myslím,že se asi nic nestane.

Topení je často doplněno i vzduchovým rozvodem, který na běžný letní kempink nemá velký význam.

Hořák topení se skládá ze stálého plamene a čtyř trysek hořáku. U staršího provedení je každý hořák zvlášť, u novějšího provedení je zvlášť pouze hořák stálého plamínku a hořák pro všechny trysky společný. Nový hořák je vyměnitelný jako celek včetně zapalovací svíčky a termoelektrické pojistky. Nejčastější je poškození vrchního sítka, nelze opravit, pouze vyměnit celý.

Výměnu hořáku a termoregulačního ventilu provádím zdarma na počkání, samozřejmě po zaplacení materiálu.

Demontáž topení provádíme po odpojení plynu a odejmutí předního krytu odpojením plynového potrubí u topidla. Odejmeme nasávací zařízení (u starších typů), odšroubujeme rohové samořezné šroubky a matice průchozích šroubů uprostřed. Topení by mělo jít vytáhnout. (U hodně starých modelů ze sedmdesátých let s externím termostatem musíme odšroubovat kryty termostatu a ten pak vytáhnout. Na tyto typy topení už díly nejsou.)

Připojení se provádí zásadně jen předepsanými ocelovými trubkami s povrchovou úpravou proti korozi. Použití měděných trubek je nevhodné, protože měď podléhá rychleji vlivům okolního agresivního prostředí, a tak je ohrožena zejména soustava pod vaším vozidlem. Sůl,voda vykoná rychle zkázu, a měděnka uvolní spoje. Spojování plynových trubek se provádí pouze předepsanými dílci, všechny díly jsou u nás ke koupi. Na montáž není třeba speciální nářadí.

Montáž topení se provádí opačným způsobem,neza­pomeneme na prověření těsnosti plynového systému.

Nádrž – voda – čerpadlo

vybíráme samozřejmě podle rozměrů. Počítáme s místem pro přívod vody a hadice pro čerpání. Místo vybíráme tak, abychom nenarušili vyvážení karavanu. To znamená, pokud nebudeme muset, vyhneme se přednímu a zadnímu okraji.Jednou jsem měl v jednoosém sedmimetrovém karavanu nádrž na 45 litrů vzadu, a to byste nevěřili, jak to se mnou za jízdy cvičilo. Bylo to jedno obrovské čtyřicetikilové závaží. Ideální místo je co nejblíže uprostřed před osou nebo za osou, podle toho, jak máme zatížené závěsné zařízení. Nádrž zajistíme proti pohybu, uvnitř karavanu jen dorazy, pro venkovní montáž můžeme použít montážní pásy. Jsou to snadno regulovatelné ocelové pásy opatřené plastovým potahem v kompletní montážní sadě.
Přívod vody
má také více variant. První je připojení tlakové vody. Provádí se buď pomocí tlakového omezovače, který může být v podobě přívodní skříňky vestavěn do stěny karavanu i s půlcoulovou rychlospojkou Gardena, nebo hladinového ventilu na podobném principu, jako je běžný WC splachovač. Možná je i kombinace obojího. Další řešení je venkovní vstup obdobně jako nalévací hrdlo palivové nádrže. Typů vstupů je celá řada, od běžných bajonetů se zámkem nebo bez, po různé modernizované varianty kulatých i hranatých tvarů. Spojení nádrže a hrdla je flexibilní hadicí 40mm, ke které nepotřebujeme kolena ani jiné fitinky. Pro připojení hadice k nádrži jsou i vstupní hrdla. Nezapomeneme na odvětrání vstupu, aby měl vzduch v nádrži možnost cirkulovat podle toho, jakým směrem proudí voda. Veškeré rozvody můžeme omotat vyhřívacím pásem, což má význam hlavně pro zimní kempink.
Čerpadlo
je ponorné nebo tlakové. Ponorné čerpadlo se do nádrže umisťuje pomocí vodní i elektrické průchodky. Vodní průchodka je plastová fitinka, kterou přišroubujeme do vyvrtaného otvoru. Zevnitř navlékneme hadici s čerpadlem, její délka musí být vyladěna tak, aby se čerpadlo nedotýkalo dna nádrže. Zvenku navlékneme hadici, která vede přímo do ventilu, bojleru, nebo do rozdělovníku. Elektrická průchodka je obyčejný gumový kroužek s vnějším průměrem k vyvrtání a vnitřním přesně podle průměru přívodního kabelu. Čerpadlo může být opatřeno vestavěným, nebo dodatečným zpětným ventilem. Zpětnými ventily opatřujeme systém napojený na více čerpadel, zabráníme tím vracení vody do nádrží. Ponorné čerpadlo se může dovybavit ventilem s tlakovým spínačem, takže používáte systém, jako s tlakovým čerpadlem. Tlakové čerpadlo spíná automaticky při poklesu tlaku ve vodním systému. Odpadá tím propojování elektrického rozvodu. Tlakové čerpadlo se automaticky spíná i při použití venkovní sprchy. Bývá zpravidla samonasávací, to znamená, že umí samo nasát vodu, i když je umístěno výše, než je hladina v nádrži. Přesto při montáži tlakového čerpadla vybíráme místo na podlaze vedle nádrže. Tlakové čerpadlo vybíráme podle výkonu usměrňovače, nebo naopak. Usměrňovač, neb oli transformátor volíme podle potřeb čerpadla, případně dalších spotřebičů. Tlaková čerpadla musí být vybavena expansní nádobou k vyrovnání tlaku. Tím zabráníme sepnutí čerpadla při každém odkápnutí ventilu. Čerpadla se dělí podle průtoku. Pro umyvadlo a dřez stačí 10litrů za minutu, na sprchu a WC 15 litrů za minutu. Při výběru počítáme s tím, že vodu zpravidla musíme nosit a čím silnější čerpadlo, tím častěji pro vodu běháme.

Ohřívače vody – plyn/12V/230V

Ohřívač vody do karavanu má jako vždy tři možnosti volby zdroje energie. Plynové bojlery jsou nejdražší, začínají na ceně klikněte zde . Mají obsah 10 nebo 14 litrů. Ohřev vody je předvolený a probíhá automaticky. Proto musíme při instalaci bojleru počítat s přívodem el. energie 12V DC, zpravidla z akumulátoru. Řízení nemá velkou spotřebu, ale prostě na to nezapomeneme.

Dražší verze bojlerů jsou ještě kombinovány s ohřevem na 220V, takže ohřev může probíhat kombinovaně. Pak jsou ještě bojlery prokombinované s teplovodním topením, ale tyto systémy se zpravidla dodatečně nemontují. Jsou jen v nejdražších verzích. Na 220 voltů jsou průtokové ohřívače od 200 do 800 W. Silnější se neinstalují, protože limit spotřeby v kempech je zpravidla do 6A. Jednoduchým výpočtem ampéry krát napětí vyjde 1320 W, pokud odečteme 800W bojleru, zbude 520 W na lednici (cca 100W), osvětlení cca 4–5 krát 40W, 20 W počítáme na čerpadlo a jsme na zbytku akorát na TV, nebo rádio. Levnější varianty ohřívačů od tří do šesti litrů mohou být nahrazeny modely, které si samy ohlídají pokles teploty, aby se samy vypustily. Jejich poněkud vyšší pořizovací cena se vyrovná, pokud jednou zapomenete na zimu vodu vypustit, nebo ji vypustíte nedostatečně. Zamrznutí bojleru je většinou jeho konec. Prostě praskne. Však každoročně na jaře prudce stoupne jeho prodejnost. Ohřívače Truma se instalují na rozvod vzduchového okruhu. Posledním z rodinky ohřívačů při dělení podle zdroje jsou ohřívače na 12 voltů. Máme pouze jediný model od firmy Elgena z Mnichova. Má příkon 200W, takže jednoduchým výpo čtem zjistíme, že to je téměř 17 ampér. Z toho vyplývá, že při pohonu akumulátorem by běžný akumulátor ‚klekl‘ tak za dvě hodiny. Bojler na 12 voltů je použitelný v praxi pro auta, lodě, nebo jiná speciální zařízení, ale jen za běžícího motoru. Dost důležitou součástí bojleru je speciální expansní nádrž (máme v nabídce), která slouží nejen k vyrovnávání tlaku v systému, který ohrožuje i bojler, nebo ventily, ale zajišťuje bezproblémový chod vodního systému s použitím tlakových spínačů. Ty, jak už jsem zmínil jinde, vyřazují z činnosti běžné mikrospínače a spouští čerpadlo při každém poklesu tlaku po otevře ní nějakého kohoutu. Při každém odstavení karavanu s instalovanou teplou vodou otevřeme všechny ventily, aby se mohly vyrovnávat automaticky tlaky v systému.

Rozvod vody v karavanu se provádí hadicemi o průměru 10 mm, méně často 8 mm. Pro propojení můžete použít spojky, propojky a rozdělovače. Spojky jsou rovné pro nastavení délky hadice, nebo 90° zahnuté, které jsou velmi důležité pro spojení rozvodu teplé vody v rozích. Nemůžeme plastové hadice v rozích prostě ohnout, ty by se po ohřátí zlomily a jejich průřez by se zmenšil, čímž by mohlo dojít ke zmenšení průtoku. ‚Téčka‘ a ‚Ypsilony‘ se používají k rozdělová ní a slučování hadic ve vodním systému. Všechny spoje páskujeme, nebo jednodušeji svorkujeme speciálními plastovými spojkami (jsou u nás k dostání). Pro studenou vodu používáme průhlednou nebo opletenou hadici, pro teplou vodu jen opletenou hadici. Zpětnému toku vody v případě potřeby zabráníme instalováním zpětných ventilů. Opět připomínáme důležitost použití nádoby na vyrovnání tlaku, která zabrání poškození ohřívače vody při změnách tlaku při ohřevu nebo ochlazování vody v zásobníku, zejména je to důležité, pokud používáte originální směšovací ventil Truma nebo Elgena místo směšovacích baterií. Hadice pod karavanem můžeme chránit před mrazem opletením ohřívací pásky. Rozvod vody může být hned za nádrží opatřen filtrem, použití zpětného ventilu je pak povinné.

Chemie do WC

Návod na použití chemií Thetford:
AQUA KEM SACHETS
Rozkladová chemie Aqua Kem Sachets je zajímavou novinkou
letošního roku pro ty, kteří nechtějí dávkovat kazetová WC z lahve
a navíc umožňuje i bezproblémové zimní skladování. Vůní silně
připomíná známý Aqua Kem Blue, jen je v samostatné nádobě v
podobě „Sachets“, tedy předem nadávkovaných oddělených
sáčcích. 15 sáčků pro patnáctero použití. Poměr použití vůči ceně
je poměrně zajímavý a je srovnatelný s Aqua Kem
Blue.
Funkce je v podstatě stejná, jen je třeba při dávkování mít
suché ruce, na což výrobce důrazně upozorňuje. Vhodíme jeden
celý Sachet (sáček netrháme) do nádrže (20 litrů) a doplníme 2
litry vody. Do větších nádrží dolijeme vody více. Přípravek v
žádném případě nesmíme dávat do horních nádrží s oplachovacím roztokem. Sáček se ve
vodě rozpouští. Podle potřeby, nebo v závislosti na teplotě můžeme dávkovat i větší
množství. Obsah fekální nádoby vyléváme jen do jímek k tomu určených. V žádném
případě nevyléváme v přírodě. Po vylití nádobu důkladně vypláchneme.
Platí všechna běžná opatření při práci s chemikáliemi. Pozor na oči, na styk s pokožkou,
na požití. Nesmí být skladováno s potravinami, maximální teplota skladování +40°C. Při
zasažení očí vypláchnout vodou a konzultovat s očním lékařem.
Opakované použití není možné.
AQUA KEM BLUE
Aqua Kem Blue je vysoce účinná chemikálie pro rozklad fekálií v
chemických WC.
• efektivní zdravotní ochrana
• zažene nepříjemné pachy
• redukuje tvoření plynů
• podporuje rozklad fekálie a toaletního papíru
• čistí fekální nádrž
POZOR ! NESMÍ PŘIJÍT DĚTEM DO RUKY
Při styku s očima ihned důkladně vodou vypláchnout. Neskladujte v
místnosti s potravinami.
Upotřebení:
Dávkování: 60 mililitrů na 10 litrů odpadní nádrže. Pro optimální účinek
je bezpodmínečně nutné do přenosných WC dolít 2 litry vody a do
kazetových WC 3 litry vody. Aqua Kem Blue nenaléváme do
splachovacích nádrží pro čistou vodu! Odpadní nádrž vyléváme jen do
jímek určených k zpracování odpadů. Po vyprázdnění odpadní nádrž
vyčistěte. Skladujte v rozmezí teplot –5°C a 40°C. Nižší teploty náplň
znehodnotí účinnost.
AQUA KEM GREEN
Aqua Kem Green je chemikálie pro rozklad fekálií chemických WC, má
účinky šetrnější k životnímu prostředí, ale trochu slabší účinnost než
Aqua Kem Blue, balení 1,5 litru nebo 30 litrů. zde
• Odstraňuje nepříjemné zápachy
• Redukuje tvoření plynů
• Udržuje čistou fekální nádrž
• Odpovídá požadavkům „Blauer Engel“ na životní prostředí
POZOR ! NESMÍ PŘIJÍT DĚTEM DO RUKY
Při styku s očima ihned důkladně vodou vypláchnout. Upotřebení:
Dávkování: 75 mililitrů na 10 litrů odpadní nádrže. Pro optimální
účinek je bezpodmínečně nutné do přenosných WC dolít 2 litry vody a do kazetových WC 3
litry vody dolít.
Nepředávkujte, účinek nezlepšíte.
Aqua Kem Green nenaléváme do splachovacích nádrží pro čistou vodu! Odpadní nádrž
vyléváme jen do jímek určených k zpracování odpadů. Po vyprázdnění odpadní nádrž
vyčistěte. Skladujte v rozmezí teplot –5 °C a 40°C. Nižší teploty náplň znehodnotí. Před
prvním použitím vypláchněte dobře odpadní nádrž zejména od zbytků předchozí směsi. Aqua
Kem Blue nenaléváme do splachovacích nádrží pro čistou vodu! Toto dávkování je pro
průměrné vylévání 4 dny při max.27oC. Při vyšších teplotách se doporučuje výměna častější.
Nevyléváme do vody nebo do země! Po vylévání vypláchneme čistou vodou. Odpadní nádrž
vyléváme jen do jímek určených k zpracování odpadů. Skladujte v rozmezí teplot –20°C až
40°C. Nižší teploty náplň znehodnotí. Neskladujte spolu s potravinami
AQUA KEM RINSE
Aqua Kem Rinse je chemikálie pro dokonalé čištění, splachování a
desinfekci přenosných chemických WC. Dodává se ve dvou variantách,
0,4 litru a 1,5 litru.
• K použití do nádrží s omývací a splachovací vodou
• Dělá vodu v nádrži čistou
• Stará se o kvalitní čištění
• Zvyšuje hygienickou úroveň používání WC
• Tvoří ochranný film WC nádoby
• Zabraňuje usazeninám po tvrdé vodě ! DŮLEŽITÉ !
• Provoní místnost levandulovou vůní
• Je šetrný k životnímu prostředí

Pneumatiky

Jízda automobilem je oblíbeným způsobem dopravy za letní dovolenou. Autem cestuje za odpočinkem zhruba každý pátý Čech. Stále rostoucí ceny paliva však mohou prázdninový pobyt značně prodražit. Úspory lze jednoduše docílit díky správným pneumatikám, které jsou podle odborníků zodpovědné za více než 20 % z celkové spotřeby pohonných hmot vozidla. Poradíme vám, jak výběrem a vhodnou péčí o pneumatiky snížit spotřebu paliva na vaší cestě za dovolenou.

Nevhodně zvolené pneumatiky s nedostatečným nahuštěním mohou na každých sto kilometrech zvýšit spotřebu paliva až o 6 dcl. To na trase do Chorvatska a zpět může znamenat zbytečné náklady přes 600 Kč. Navíc vyšší spotřeba benzínu či nafty způsobuje i vyšší produkci emisí CO2. Před prázdninovou cestou je proto dobré zvážit volbu správného obutí.

Tlak v pneumatikách:

Podhuštěné pneumatiky výrazně zvyšují valivý odpor, který je nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím spotřebu paliva. Pokud tedy máte na svém vozidle nesprávně nahuštěné pneu, očekávejte také vyšší účty za benzín. Například, jestliže tlak v pneumatice klesne jen o desetinu, pak se zvýší spotřeba paliva o 1 %. „Tlak v pneumatice měřte alespoň jednou měsíčně a před každou delší cestou. Správná hodnota tlaku bývá uvedena na sloupku u řidiče, nebo víčku nádrže,“ vysvětlil Vojtěch Schwangmaier, ředitel internetového obchodu www.pneumatiky.cz. „Tlak má zároveň vliv na opotřebení plášťů pneu. Například pokles tlaku pouze o 0,3 baru může zkrátit životnost pneumatik o třetinu. Jediná cesta k moři na podhuštěných pneumatikách by mohla vést k jejich zničení,“ doplnil Schwangmaier.

Úzké pneumatiky

Spotřebu paliva je možné snížit také díky volbě užších pneumatik. Obecně se uvádí, že každých 10 milimetrů v rámci šířky pneumatiky, zvyšuje spotřebu pohonných hmot o 0,1 litru. Úzké pneumatiky navíc posilují komfort jízdy, protože tlumí nárazy a mají nižší hlučnost, což oceníte především při dlouhé cestě automobilem do zahraničí. Naopak širší pneumatiky dodávají vozidlu lepší ovladatelnost a zkracují brzdnou dráhu a díky tomu jsou i bezpečnější.

Nízký profil pneumatiky

Dalším faktorem, který má vliv na míru valivého odporu, je profil pneumatiky. Profil uvádí hodnotu výšky bočnice pneumatiky, jinak řečeno profil udává poměr šířky pneumatiky k její výšce. Nižší profil pneumatiky má i nižší valivý odpor a může tedy vést k úspoře paliva. Nenechávejte se však unést touhou po úspoře a vždy vybírejte pouze takové rozměry pneumatik, které jsou uvedeny ve velkém technickém průkaze vozidla. Neschválený rozměr pneumatiky by totiž negativně ovlivnil kvalitu a bezpečnost jízdy. Navíc při použití špatných rozměrů pneu se vozidlo stává nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích a jeho majiteli hrozí pokuta.

Ocelové disky pro snížení spotřeby

Ocelové disky sice nezvyšují atraktivitu vozidla, ale jsou pro úsporu paliva mnohem výhodnější než lité disky. Další předností ocelových disků je jejich nižší hmotnost, a právě hmotnost kol má významný vliv na spotřebu benzínu. Jejich nevýhodou je však menší proudění vzduchu a také menší výběr v rozměrové škále. Pro větší průchodnost vzduchu jsou vhodnější lité disky, tento jev umožňuje lepší ochlazování brzdových komponentů a tím snižuje jejich opotřebení a zvyšuje brzdný účinek. Pro úsporu paliva jsou vhodnější disky ocelové, pro bezpečnost, opotřebení brzdných komponentů a estetiky pak disky lité.

Velmi důležitý údaj pro nákup pneumatiky pro váš karavan index nosnosti.
Pevnost, neboli nosnost pneumatiky je rozhodující údaj pro bezpečnost jízdy s obytným přívěsem. Na pneumatikách nešetříme. Nerozlišujeme pneumatiky podle vzorku nebo značky. Rozlišujeme podle indexu nosnosti. Index nosnosti najdeme za údajem o rozměru pneumatiky. Pokud máte za údajem o rozměru místo indexu písmeno ‚C‘, tak jste vyhráli, protože je to pneumatika pro dodávkové automobily s nejvyšším indexem. Pokud musíte přívěs obout, doporučuji právě tyto pneumatiky. Pneumatiky hustěte podle jejich výrobce. Pneumatiky ‚C‘ snesou vyšší tlak, čím vyšší tlak, tím méně paliva. Zásadně neobouvejte staré pneumatiky. Kromě neklidné jízdy riskujete i defekt, nebo nehodu, jsou i případy, kdy pneumatika poškodí karavan, například podběh, nebo vnitřní zařízení.
Tabulka indexu nosnosti
LI= Load Index(index nosnosti), kg=příslušná nosnost
Je to číslo určující maximální nosnost pneumatiky při rychlosti určené symbolem rychlosti za daných specifických podmínek.

LI  – Kg
76 –400
77 –412
78 –425
79 –437
80 –450
81 –462
82 –475
83 –487
84 –500
85 –515
86 –530
87 –545
88 –560
89 –580
90 –600
91 –615
92 –630

Víte že dle této normy ČSN 33 2000–7–708 – Zařízení karavanů a kempů – chránič 30 mA..musí být každý karavan vybaven proudovým chráničem ?

Princip činnosti proudového chrániče

Proudový chránič se skládá ze součtového proudového transformátoru, velmi citlivého relé a spínacího mechanismu. Proudovým transformátorem prochází všechny pracovní vodiče (L1, L2, L3, N) ke spotřebiči. Za normálních podmínek je vektorový součet proudů ve všech pracovních vodičích roven nule a v sekundárním vinutí se neindukuje žádné napětí. Jestliže dojde za chráničem ke vzniku proudu tekoucího z fázového vodiče do země (zkrat na kostru stroje, popř. dotyk osoby), vznikne rozdíl mezi porovnávanými proudy. Tento rozdíl proudů (reziduální proud ID) indukuje v sekundárním vinutí transformátoru napětí, které pomocí citlivého relé uvede v činnost spící mechanismus, a dojde k rychlému odpojení poruchy od sítě. Časy vypnutí se stanovují asi do 300 ms, v reálném stavu se pohybují v časech 10 až 30 ms,což je podstatně méně než dovolený vypínací čas 0,4 s (ČSN 33 2000–4–41).

Proudový chránič je tedy elektrický ochranný prvek, který detekuje a vyhodnocuje reziduální (rozdílový) proud v pracovních vodičích obvodu a vypíná obvod při překročení hodnoty reziduálního proudu, pro který je chránič nastaven. Dojde-li ke vzniku nadproudu v pracovních vodičích, proudový chránič nevyhodnotí tento poruchový stav jako chybu. Proudový chránič proto nejistí před nadproudy (přetížení, zkrat), dovolte autorovi trochu nadsázky – prostě si jen tak v rozváděči „lebedí“ a nějaké přetížení či zkrat ho vůbec nevzrušují. Vypadá to velmi jednoduše, jenže když od elektrikáře začátkem roku 2006 slyšíte: „Proč tam dávat ještě jistič (zásuvka venku pro sekačku), když tam už je přece proudový chránič, že?„ Ochrana před nadproudy se musí zajistit předřazením pojistky nebo jističe, přičemž hodnoty jmenovitého proudu jisticího prvku předepisuje výrobce chrániče. Velikostí předřazené pojistky nebo jističe je podmíněna zkratová odolnost proudového chrániče, proto je často používán přesnější pojem – podmíněná zkratová odolnost.

Priateľom, ktorí obdivovali vlani na Piláku a v Ledniciach moje LED svietidlo s pohybovým senzorom, dávam na vedomie, že konečne bude opäť k dispozícii v Lidli od 1.9.2011. Na Slovensku stojí 6,99 € a v ČR je v akciovej cene 169 Kč.

http://www.lidl.cz/…ex_20071.htm

Ja ho už mám takmer dva roky. Mám ho namontované nad vchodovými dverami karavanu. Slúži najmä na automatické osvetlenie pri pohybe v tme a aj na „posvietenie“ si na vítaných, ale tiež na nevítaných návštevníkov. Automatický sa rozsvieti aj pri pohybe mačky /kočky/. Však mám pravdu Walter, Merfan a iní, ktorí ste to videli.
Tri AAA batérie mi v pohode vydržia na celú sezónu. Pritom svetidlo niekedy využívam aj na dlhšie osvetlenie pri večernom posedení pod prístreškom. Slúži k tomu manuálne zapínanei a vypínanie. Pod veľmi dobrých skúsenostiach s týmto svietdilo za zopára drobných, si ich kúpim ešte zopár kusov. Okrem karavaningu sa zídu aj v garáži, v byte a inde.

[2] Jano, dobrý tip ..o to lepší, že máš již vyzkoušeno, prvního si pro tu svítilnu do LIDLU taky sjedu 

RAPTOR

Power bank – malý velký pomocník do kapsy pro cestovatele..so­lární dobíjení telefonu+rádi­o+kompas+teplo­měr+barometr+výš­koměr+hodiny-budík-datum i svítilna za cca 125 €

Zde si můžete objednat šikovné dílenské návody..MANUÁLY-příručky

Impregnace-FLUOROPOLYMER WATER-GUARD 284g..cca 260.-Kč
Voda tvoří krůpěje, stéká a tkanina zústává suchá a prodyšná

• Prodlužuje životnost tkanin
• Nehořlavý
• Přátelský k životnímu prostředí
• Na bázi vody
• Neobsahuje freony, ani jiné látky poškozující ozónovou vrstvu
• Trvalý účinek
• Odpuzuje vodu a zabraňuje tvorbě skvrn
• Stačí pouze jeden nástřik
• Stálý po 25 cyklů praní
• Aktivuje se teplem

DOBRÉ RADY – Stabilizátor a obytné přívěsy / převzato

Jakkoli je cenným pomocníkem především pro obytné přívěsy a přívěsy pro převoz koní, stabilizátor si v žádném případě neporadí s problémy, jež vznikly špatným naložením karavanu či špatným řízením. Při tažení tudíž dejte na vyzkoušená zlatá pravidla, doporučovaná britskými výrobci karavanů:

• Připojte přívěs k tažnému vozidlu tak, aby byl zcela vyvážený
• Dbejte, aby hmotnost na oji byla mezi 50 a 100 kg (pokud nemáte extra-lehký přívěs)
• Ujistěte se, že pneumatiky jsou správně nahuštěné

Hlavním smyslem stabilizátoru je zamezit rozhoupání karavanu ze strany na stranu. Nebezpečí tkví v tom, že rádius takto rozkmitaného přívěsu má tendenci narůstat a způsobit, že řidič ztratí kontrolu nad stabilitou jízdní soupravy. Rozkmitání (angl. „snaking“, hadovité kroucení) bývá způsobeno následujícími faktory:

• Nesprávné rozložení hmotností (přehnané zatížení zadní části náprav/y)
• Příliš nízká hmotnost na oji
• Boční větry (předjíždějící velké návěsové vozidlo nebo autobus vyvolá nápor vzduchu, jež vychýlí ze směru vaši soupravu)
• Speciální přívěsy mohou mít nešikovně instalované a nevyvážené příslušenství, jež v důsledku způsobí rozkmitání soupravy

Jak můžete rozkmitání zabránit?

• Při řízení udržujte soupravu v jedné linii
• Podřazujte a sundávejte obě nohy z pedálů
• Dojde-li k rozkmitání při jízdě z kopce, podřaďte a velice mírně přibrzďujte
• Nezkoušejte přehnaně akcelerovat – není-li vozidlo mimořádně silné, může dojít ke katastrofě
• Nikdy nebrzděte razantně
• Nesnažte se soupravu dorovnávat volantem, mohli byste situaci ještě zhoršit

Stabilizátor vám pomůže, budete-li respektovat pokyny výrobců uvedené v manuálu a dodržíte-li alespoň tyto tři zásady:

• Před každou jízdou stabilizátor zkontrolujte
• Ujistěte se, že je umožněno tření
• Ujistěte se, že namontovaný stabilizátor „dobře sedí“

Britští výrobci dále doporučují, aby stabilizátor byl alespoň jednou do roka po technické stránce řádně prověřen. Musí být rozmontován a veškerá těsnění a třecí disky musí být podrobeny kontrole ve vztahu k prasklinám a nadměrné opotřebovanosti. Zvýšená opatrnost se doporučuje při opravě starších stabilizátorů – jejich těsnění nebo disky totiž mohou obsahovat azbest.

[8] S tím nic nenaděláš. Skřípe obložení (asi stejné, jako na čelisťových brzdách, ty také někdy skřípou) na třecích segmentech stabilizátoru, určitě si něco přidají i hlavní dosedací plochy – kov na kov „nasucho“. Jediná rada = tahej lépe odhlučněným autem.
Já nerozumím formulaci přehnané zatížení zadní části náprav/y. Které nápravy? A rozlišení „přední, nebo zadní část nápravy“ je blbost vzniklá asi strojovým překladem.

[8] Taky se přidám s „radou“..kdo maže ten jede, tu rozhodně neplatí – naopak, kdo vrže ten funguje 

TOHLE BUDU ASI TAKY BRZY POTŘEBOVAT
Spánkový alarm pro řidiče funguje na základě pohybových senzorů. Zavěšený za Vaším uchem začne vibrovat a zvonit, pokud Vaše hlava klesne o více jak 20°. Rozpozná tak „klimbání“ řidiče za volantem. Pokud jej nebudete používat, vypnete jej a uložíte do pouzdra, aby nebyl vystavený přílišné vlhkosti a slunci. Přestože byl Spánkový alarm primárně vytvořen pro řidiče můžete jej využít i jinde nebo darovat notorickým spáčům. Vzbudí Vás při práci v kanceláři nebo při učení dlouho do noci..cca 250.-Kč

V Lidlu budou mít za týden zase v akci mou oblíbenou nabíječku autobaterek, se kterou jsem moc spokojený- ODKAZ ZDE

[13] Máš pravdu Radku. Tuhle nabíječku mi asi před 3mi – 4mi roky doporučil v Lídlu koupit Jirhav. Od té doby maká k mé největší spokojenosti. Doporučuji 

[14] Mám ji také, žasnu, jak poměrně laciná záležitost funguje i v rukou akumulátorového
ignoranta jako jsem já! Doporučuji ! 

KONEC DOHADŮM..ŘIDIČSKÁ OPRÁVNĚNÍ B a B+E /převzato:

Skupina B : Podle § 81 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, přicházejí v úvahu v zásadě dva možné způsoby řízení jízdních souprav s řidičským oprávněním skupiny B. Písmena a) až c) totiž představují samostatné alternativy vozidel, resp. jejich souprav, jež lze s oprávněním skupiny B řídit. Podle písmene a) cit. ustanovení motorové vozidlo, které má kromě místa řidiče nejvýše osm míst k sezení a jehož maximální přípustná hmotnost nepřevyšuje 3 500 kg. K tomuto motorovému vozidlu smí být připojeno přípojné vozidlo o maximální přípustné hmotnosti nepřevyšující 750 kg. Souprava tedy může mít následující složení: motorové vozidlo 3 500 kg + přípojné vozidlo až 750 kg = jízdní souprava 4 250 kg (ve všech uvedených případech se jedná o maximální přípustnou hmotnost). Podle písmene c) tohoto ustanovení opravňuje řidičské oprávnění skupiny B k řízení jízdních souprav složených z motorového vozidla podle písmene a) nebo b) a přípojného vozidla, pokud maximální přípustná hmotnost soupravy nepřevyšuje 3 500 kg a maximální přípustná hmotnost přípojného vozidla nepřevyšuje pohotovostní hmotnost motorového vozidla. V tomto případě již neplatí omezení maximální přípustné hmotnosti přípojného vozidla 750 kg, přípojné vozidlo tedy může být těžší. Jediným omezením hmotnosti přívěsu zde je, že jeho maximální přípustná hmotnost přípojného vozidla nepřevyšuje pohotovostní hmotnost tažného motorového vozidla. Pro celou jízdní soupravu pak platí omezení spočívající v nepřekročitelné maximální přípustné hmotnosti na nejvýše 3 500 kg. Příklad takové jízdní soupravy může být následující: tažné motorové vozidlo o maximální přípustné hmotnosti 2 000 kg, s pohotovostní hmotností 1 500 kg, spojené s přípojným vozidlem o maximální přípustné hmotnosti nejvýše do 1 500 kg, tj. jízdní souprava o maximální přípustné hmotnosti do max. 3 500 kg.

Skupina B+E : Řidičské oprávnění skupiny B+E opravňuje podle § 81 odst. 10 zákona o silničním provozu k řízení jízdních souprav složených z motorového vozidla uvedeného v odstavci 4 a přípojného vozidla, pokud nejde o jízdní soupravu podle odstavce 4 písmeno c). Po převedení do normálního jazyka to znamená následující. V rámci řidičského oprávnění B+E můžete řídit motorové vozidlo, k jehož řízení postačuje skupina řidičského oprávnění B, přičemž k němu můžete připojit přípojné vozidlo o maximální přípustné hmotnosti nad 750 kg. Odkaz na odstavec 4 písmeno c) v cit. ustanovení je nutno chápat tak, že v případě řidičského oprávnění skupiny B+E neplatí omezení maximální přípustné hmotnosti soupravy do 3 500 kg. Podotýkáme, že je ale nutné dodržet podmínky pro zapojování vozidel do jízdních souprav. Předně se jedná o technické podmínky vztahující se k tažnému vozidlu, kde zpravidla bude výrobcem dané omezení hmotnosti pro brzděné a nebrzděné přívěsy. Tyto hodnoty nesmí být překročeny. Dále zde platí § 14 vyhlášky č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, v němž jsou upraveny technické požadavky na spojitelnost vozidel do jízdních souprav a jejich provoz. Je zde dáno, že okamžitá hmotnost přípojného vozidla nebo přípojných vozidel smí být u souprav s nejvyšší konstrukční rychlostí vyšší než 40 km.h-1 nejvýše 1,5 násobek okamžité hmotnosti tažného vozidla. Okamžitá hmotnost přípojného vozidla nebo přípojných vozidel smí být u souprav s nejvyšší konstrukční rychlostí do 40 km.h-1 nejvýše 2,5 násobek okamžité hmotnosti tažného vozidla (zprav. zde půjde o traktory). Hypoteticky si tedy lze představit, že s řidičským oprávněním skupiny B+E lze řídit jízdní soupravu, jejíž celková hmotnost je 12 250 kg, jestliže je konstrukční rychlost tažného vozidla nejvýše 40 km.h-1. U tažných vozidel s vyšší konstrukční rychlostí se lze dostat na 8 750 kg hmotnosti soupravy. Jde zde samozřejmě o extrémní případy. Uvedená úprava odpovídá v případě skupiny B i B+E příslušným předpisům Evropských společenství (tj. Směrnici 91/439/EHS).

AKUMULÁTOR

Jakou baterii vybrat do vašeho auta ?

Každé vozidlo má od výrobce předepsanou autobaterii určité kapacity. Mělo by to být uvedeno v návodu k obsluze vozidla, ale pokud přijdete do prodejny autobaterií, měli by vám poradit. Případně můžete zavolat a společně se pokusíme vyhledat autobaterii pro váš typ vozidla. Pokud do vozidla nainstalujete autobaterii s vyšší kapacitou, než je předepsaná, nic se neděje, naopak se zlepší startovací schopnosti (zvláště v zimě) a také se o něco prodlouží její životnost. Nádoby autobaterií mají standardizované rozměry, takže v jednom rozměru se vyrábí autobaterie různých kapacit. A i ve vozidle je většinou místo na větší autobaterii.

Každé vozidlo má od výrobce předepsanou autobaterii určité kapacity. Mělo by to být uvedeno v návodu k obsluze vozidla, ale pokud přijdete do prodejny autobaterií, měli by vám poradit. Případně můžete zavolat a společně se pokusíme vyhledat autobaterii pro váš typ vozidla. Pokud do vozidla nainstalujete autobaterii s vyšší kapacitou, než je předepsaná, nic se neděje, naopak se zlepší startovací schopnosti (zvláště v zimě) a také se o něco prodlouží její životnost. Nádoby autbaterií mají standardizované rozměry, takže v jednom rozměru se vyrábí autobaterie různých kapacit. A i ve vozidle je většinou místo na větší autobaterii.

Pozornost je třeba věnovat i dalšímu parametru autobaterií – startovacímu proudu. V dnešní době (2007) se objevují baterie, které sice mají předepsanou kapacitu, ale nedostatečný startovací proud. Zvláště důležité je to u dieselových motorů a vozidel s bohatou elektroinstalací. Bohužel jednoduchá rada není, je to na zodpovědnosti prodejce autobaterie. Ale jako všude platí, že dražší je většinou lepší. Kvalitní (dražší) autobaterie se vám odmění výrazně lepšími startovacími schopnostmi, zvláště v zimě, a také vyšší životnostní, v které se vrátí i o něco vyšší vynaložené prostředky.

Zajímavý je vztah mezi kapacitou a startovacím proudem. Nejde totiž o přímou úměrnost, např. autobaterie 60Ah mívají větší startovací proud než autobaterie 66Ah. Je to dáno určením autobaterií. Proto je někdy výhodnější použít autobaterii sice nižší kapacity, ale s vyšším startovacím proudem, než autobaterii vyšší kapacity. Je nutno ale vše pečlivě zvážit a spíš si nechat poradit.

Jakou má autobaterie životnost ?

Záleží na konstrukci autobaterie. „Tradiční“ baterie (desky s příměsí antimonu) mají životnost okolo 4 let, „moderní“ autobaterie (desky s příměsí vápníku) okolo šesti i více let. Opět záleží na výrobci, jsou mezi nimi značné rozdíly. Denně se setkávám s autobateriemi, které vydržely ztěží tři roky. A nemusí se ani jednat o „pochybné“ značky. Někdy není na vině snížené životnosti ani konstrukce autobaterie, ani značka, ale špatné skladování u prodejce. Pokud baterie v prodejně dlouho stojí, vybíjí se a v krajních případech může dojít i k její sulfataci (nevratný proces zničení desek). Seriózní prodejce vám autobaterii vyzkouší alespoň (zátěžovým) voltmetrem. Z předchozího plyne, že by se o baterii měl starat i uživatel, ale o tom se dočtete dále…

Jak s autobaterií bezpečně zacházet ?

Elektrolyt je žíravina, na místě je zvýšená opatrnost. V ovzduší dráždí dýchací cesty a oči. Na pokožce způsobuje hluboké špatně se hojící rány. Oděv dokáže rozežrat. Proto je třeba dávat pozor zejména na potřísnění elektrolytem. Po práci se vždy umít. V blízkosti baterie se nesmí manipulovat s ohněm, také je třeba si dát pozor na elektrické jiskry (například při odpojování autobaterie). Při provozu totiž autobaterie produkuje vodík, který smísený se vzdušným kyslíkem tvoří velmi výbušnou směs. Novější baterie by měly být opatřeny protizápalnou pojistkou, ale stále se může vodík hromadit v okolí autobaterie. Nejvíce vodíku vzniká většinou při nabíjení autobaterie. Okolo autobaterie by měl proudit vzduch, či by vzduch k baterii měl mít volný přístup, aby se vodík mohl dobře rozptýlit.

Jak se o autobaterii starat během provozu ?

Ve stručnosti se dá říct, že pokud správně funguje dobíjení vozidla (min. 13,8V a max. 14,3V, případně max. 14,6V u celovápníkových baterií, na 12V autobaterii), autobaterie by měla být neustále nabitá a není třeba ji nějak zvlášť ošetřovat. Kontrolu dobíjení je vhodné provést před zimou (v zimě je elektroinstalace nejvíce zatěžovaná, zvláště povinností mít rozsvícená světla). Pokud lze u baterie zkontrolovat hladinu elektrolytu, je dobré tak učinit jednou až dvakrát za rok.

Pozor také na odběr stojícího vozidla, kdy jsou elektrické spotřebiče napájeny pouze z autobaterie. Takovýto odběr by se měl pohybovat v řádu setin ampéry, maximální odběr záleží na kapacitě baterie, neměl by překročit 0,1A . Nejčastěji baterii nadměrně vybíjí špatná instalace autorádia.

Jak se o autobaterii starat, pokud není v provozu ?

Pokud autobaterie není v provozu (např. motocyklové baterie během zimy), je třeba ji udržovat v nabitém stavu. Nejlépe je baterii plně nabít a pak použít dobíječ, který natrvalo připojen k baterii zamezuje pomocí velmi malého proudu samovybíjení. Bez dobíječe je nutné baterii pravidelně nabíjet, nejlépe jednou měsíčně. Udržování baterie v plně nabitém stavu prodlužuje její životnost (proto je nejvhodnější dobíječ). Obecně se lidé domnívají, že je třeba mít baterii v teple (tedy ne na mrazu). Není to nezbytně nutné, pokud je baterie plně nabitá, měla by bez problémů snést i –18 stupňů Celsia. Ovšem záleží na značce, některé (levnější) baterie mají v zimě velké problémy.

Pokud je vozidlo mimo provoz, baterie napájí některé spotřebiče ve vozidle. Např. autoalarm nebo analogové hodiny mají odběr 0,08A, takže dokáží vybít baterii kapacity 44Ah zhruba za 10 dní. Varovná světla mají odběr 7A, baterii vybijí za 3 až 4 hodiny. Parkovací světla pak s odběrem 2A vybijí baterii za méně než 12 hodin.

Jak dlouho autobaterie vydrží mimo provoz ?

Pokud není autobaterie pravidelně dobíjena (tedy většinou dobíjecí soustavou vozidla), postupně se sama vybíjí. Rychlost vybíjení záleží na konstrukci. „Tradiční“ baterie (desky s příměsí antimonu) a motobaterie do motocyklů je dobré plně nabít minimálně jednou do měsíce, „moderní“ baterie (desky s příměsí vápníku) vydrží přes čtyři až šest měsíců, ale je vhodné je nabít minimálně každé tři měsíce. Pokud baterie není nějakou dobu plně nabita, má to vliv na její životnost. Pozor je třeba dát v zimě, protože postupným vybíjením klesá hustota a baterie může zamrznout, což vede k deformacím a zničení baterie.
Důležité je nenechat nikdy baterii zcela vybít, protože pak sulfatuje, což je nevratný proces, při kterém se na deskách usazují sulfáty a baterii zničí.

Jak zjistit, na kolik procent je baterie nabitá ?

Nejlépe (nejpřesněji) se stupeň nabití baterie určuje podle hustoty elektrolytu. Elektrolyt by měl mít ve všech článcích podobnou hustotu, stupeň nabití pak určíme podle níže uvedené tabulky.

Jednodušší způsob je určit stupeň nabití baterie podle jejího napětí. Baterie musí být před zkouškou několik hodin v klidu, tzn. nesmí být po jízdě či nabíjení. Napětí změříme nejlépe s přesností na setiny voltu a určíme stupeň nabití podle tabulky:

Stav nabití Napětí v klidu [V] Hustota elektrolytu [g/cm3]

100% > 12,60 1,26 – 1,28 v pořádku
75% 12,40 – 12,54 1,24 – 1,25
50% 12,24 – 12,40 1,21 – 1,24 ihned dobít
25% 11,88 – 12,18 1,13 – 1,18
0% < 11,88 < 1,12

Jak baterii dolévat ?

Hladina elektrolytu by neměla klesnout pod desky, ale zároveň nesmí být hladina vysoká, aby nedocházelo ke vzlínání elektrolytu a poškození vozidla! Na většině baterií jsou rysky minima a maxima. Většinu baterií „moderní“ konstrukce (hybridní a celovápníkové) by nemělo být potřeba za dobu životnosti dolévat. Pokud elektrolyt výrazně ubývá, případně je na baterii nebo kolem ní vidět oxidace, je třeba zkontrolovat dobíjení. Pokud budete baterii dolévat, použijte pouze čistou destilovanou vodu. Zvláště varuji před doléváním vodou z láhví od různých nápojů! Nikdy je nelze dostatečně vypláchnout, aby na stěnách nezbyly stopy cukru, který je schopen baterii během měsíce úplně zničit. Vždy je lepší nechat baterii zkontrolovat a dolít v odborném servisu baterií.

Pozor na nečistoty !

Některé látky dokážou baterii spolehlivě zničit. Zvláště je třeba dát si pozor na dolévání vodou z láhví od nápojů, kde jsou zbytky cukru. Velké problémy také jsou s náplněmi do ostřikovačů. Některé autoservisy používají k měření hustoty náplně do ostřikovačů a hustoty elektrolytu stejný hustoměr, takže se do baterie dostane tato náplň a baterii zničí. V zásadě platí, že pokud to není nezbytně nutné, baterie by se neměla odzátkovávat.

Jak nabít vybitou baterii ?

Nejlepší je nechat akumulátor nabít v odborném servisu.
Akumulátor nabíjíme proudem 0,1 celkové kapacity (I=0,1×C20/A) nebo nižším do plně nabitého stavu. K nabíjení lze použít nabíjecí zařízení s konstantním napětím 14,4V (resp. 7,2 pro 6V baterie) po dobu max. 30 hodin, podle stupně vybití. Plně vybitý akumulátor je třeba dobít co nejdříve, neboť ponecháním akumulátoru ve vybitém stavu dochází k sulfataci elektrod a tím k jeho znehodnoceni. Po skončení nabíjení je třeba nechat akumulátor nejlépe dvě hodiny v klidu, aby se rozptýlil přebytečný vodík a při montáži nedošlo k výbuchu.
Gelové akumulátory je třeba nabíjet speciálními nabíječi. Maximální napětí (tzv. plynovací) zde totiž nesmí přestoupit hodnotu 14,4V, jinak dojde k poškození akumulátoru.
Pokud je akumulátor hluboce vybitý, nabíjení je složitější a je lepší akumulátor svěřit do servisu, aby nedošlo k jeho poškození.

Co s baterií, když skončila její životnost ?

Baterie obsahují převážně olovo a kyselinu sírovou, takže se jedná o dost nebezpečný odpad. Proto použitou baterii vždy předejte k ekologické likvidaci. Každý prodejce by měl baterii zdarma zlikvidovat.

KLIMATIZACE v autě

Že to není zadarmo, asi tušíme všichni, ale přesně to změřil možná jen německý autoklub ADAC. A výsledky jeho měření prokázaly, že zkrotit výheň pomocí klimatizace v autě zaparkovaném na slunci, znamená poskytnout mu energetickou „dotaci“. Ta se největším fofrem spotřebovává během v průběhu prvních tří minut po otočení klíčkem v zapalování. Za tuto dobu se u tesovaných vozů zvýšila spotřeba v přepočtu od 2,5 do 4,2 litru paliva na sto kilometrů.

Pokud byste i ve vedru měli myšlenky na šetření, stačí, abyste auto nejdřív ze všeho pořádně vyvětrali. To ale nejspíš děláte beztak. K dalším úsporám se dopracujete tak, že tu a tam přepnete na vnitřní cirkulaci vzduchu. Klimatizace pak místo horkého vzduchu zvenku nasává již ochlazený vzduch zevnitř. Pkud vám říká pane auto s klimatizací plně automatickou, pak nic nepřepínáte, protože tento proces probíhá automaticky.

Tolik k autu zaparkovanému na slunci. Největší pařbu jsme už vyvětrali, jedeme dál a chladíme. Spuštěná klimatizace osobního auta si za takové chlazení vyžádá spotřebu paliva, která se pohybuje od pouhé jedné desetiny až ke 2,1 litru na sto kilometrů. K takovému výsledku se ADAC dopracoval, když porovnával spotřebu všech tři používaných typů klimatizací, jejichž společným úkolem bylo ochladit interiér auta z 28 na 22 stupňů.

Ukázalo se, že nejvíc spotřebovávají ty klimatizace, jejichž výkon není regulován. Pokud jsou zapnuté, pracují permanentně na maximum a požadovanou teplotu v interiéru docilují mísením s teplým vzduchem od motoru. Tento typ klimatizace najdeme u malých evropských aut a u většiny asijské provenience.

Pokud jde o druhý typ testované klimatizace, budiž řečeno, že svůj výkon reguluje variabilním objemem kompresoru, kdy dochází ke změně tlaku v oběhu chladicího média. I tento systém dociluje výkonu – regulace teploty v autě -mísením s teplým vzduchem.

Třetím typem jsou systémy s elektronickou regulací. Jsou nejekonomičtější. Jestliže je auto vybaveno automatickou klimatizací, bylo vyrobeno v Evropě a jedná-li se o model alespoň nižší střední třídy, pak to bude velmi pravděpodobně onen typ, o kterém je řeč. U tohoto provedení je chladicí výkon kompresoru regulován senzory s řídící jednotkou. Znamená to, že k dosažení požadované teploty není nutné mísení s teplým vzduchem.

Z každého chladícího systému uniká každý rokem přibližně jedna desetina jeho náplně. Pokud s tím nic neuděláte, může stát, že se za nějaký čas dostaví defekt, jehož oprava nebude vůbec levná. Proto, chcete-li se těmto nákladům vyhnout, nezapomínejte včas doplňovat chladicí médium – obvykle prý stačí jednou za tři roky. Stát by to mělo kolem tisícovky.

A ještě něco! Pokud s klimatizací ve svém autě nebudete zacházet umírněně, nepříjemného vedra se sice zbavíte rychle, zato celé léto budete posmrkávat. Doporučuje se, aby rozdíl mezi vnitřní a venkovní teplototou nebyl vyšší, než pět stupňů.(Zdroj: HN)

TEST nemrznoucích směsí do ostřikovače

Ve spolupráci s automechaniky jeden denník otestoval devět nemrznoucích kapalin, které redaktoři zakoupili na benzinkách, v obchodních domech i v autoservisech. Pokud vám záleží na ceně, vydejte se nakupovat raději do obchodů, než na předražené benzinky. Dražší je tady totiž nejen kafe, ale i všechny doplňky k vozu.

Jak testování probíhalo?
Pomocí optického přístroje se dá snadno zjistit, při kolika stupních kapalina skutečně zamrzá. Autor: k otestovaní stačí kapka nemrznoucí směsi a optický měřicí přístroj, který se zbarví do výšky bodu zamrznutí. Podobně se testuje i nemrznoucí směs do chladiče. Optický přístroj by měli mít v každém autoservisu a na požádání vám testy kapalin udělat.

Směsi do –40 ˚C mrzly u třicítky
Ukázalo se, že se vyplatí kupovat směsi do minus 20 ˚C. Směsi do větších mrazů neodpovídají garantovaným hodnotám a při doporučeném ředění byste byli hodně pod uvedenými hodnotami. Nejhůře v testu dopadla právě směs, která slibovala rozmrazovací schopnosti až při minus 45 stupních. Při přezkoumání ale hodnota vyskočila jen na minus 28. Nemrznoucí směsi, co mají zamrznout až při minus 40, ale také mrzly u minus třicítky. Směsi nemrznoucí do minus 30, mrzly už kolem minus 25.

Vyhrála kapalina ze supermarketu
O poznání líp na tom tedy byly kapaliny, které neslibovaly žádné zázraky, ale že vydrží v tekutém stavu alespoň do minus dvaceti. Úplně nebo jen o bodík to dodržely. Při testování totiž hodnota uvedená na obalu opravdu odpovídala realitě jen u jedné z testovaných a to paradoxně u té nejlevnější, koupené v Lidlu.

Druhy chladící kapaliny …

Nemrznoucí kapaliny chladičů, i když se používají převážně celoročně, je nutné před zimou prověřit a popřípadě upravit koncentraci (nemrznoucí směs v chladiči by měla být minimálně jednou do roka zkontrolována, nezávisle na ujetých kilometrech). Pokud se vyčerpají antikorozní přísady a začne se zvyšovat kyselost, je vhodné celou náplň chladiče vyměnit. Na našem trhu jsou běžně k dispozici nemrznoucí kapaliny na bázi etylenglykolu (monoetylenglykolu) a propylenglykolu.

Ethylenglykolová chladící kapalina má vyšší hustotu než propylenglykolová. pH chladících kapalin se pohybuje při 50% koncentraci mezi 7,5–8,5. Ethylenglykol má lepší nemrznoucí vlastnosti (při stejné koncentraci jako propylenglykol, tuhne při nižších teplotách). Navíc ethylenglykol zvyšuje bod varu chladící kapaliny (při tlaku 1bar kolem 130°C (dle koncentrace)), ale je jedovatý a je to hořlavina 3. tř., zatímco propylenglykol jedovatý není.

Dnes jsou na nemrznoucí kapaliny kladeny nároky nejen z hlediska odolnosti proti zamrzání, ale musí mít také protikorozivní účinky (přidávají se inhibitory koroze), ochranu proti elektrolytickým pochodům, proti kavitační korozi a nesmí narušovat gumové ani hliníkové součásti chladícího systému. Inhibitory chladících kapalin musí splňovat maximální ochranu šesti základních kovových materiálů: mědi, pájecího pojiva, mosazi, oceli, litiny a hliníku. Na ochranu ocelových a litinových dílů se přidávají dusitany a molybdenany. Fosforečnany a křemičitany způsobují v kombinaci s tvrdou vodou vznik úsad v chladícím systému. Pak je taky dobré, když chladící kapalina neobsahuje aminy, boritany a dusičnany.

Jednotlivé druhy na trhu lze také rozpoznat podle barvy. Modrozelené nemrznoucí kapaliny jsou vhodné pro motory s blokem válců jak z litiny, tak i z hliníkových slitin, interval výměny bývá 3–4 roky. Červené a oranžové kapaliny jsou pak s dlouhou životností pro prodloužené výměnné intervaly (5 a více let).

Pro naše geografické mírné pásmo bývá dostačující naředění v poměru pro teploty –25 až –30 oC, ale záleží na každém, jaký zvolí poměr nemrznoucí kapaliny a destilované vody podle předpokládaných zimních teplot. Musíme si ale uvědomit, že při příliš nízkých koncentracích hrozí ztráta protikorozní schopnosti a při příliš vysokých koncentracích zhoršená chladicí účinnost.

Doporučení:

• Nedoporučuje se mísit nemrznoucí kapaliny na bázi etylenglykolu s kapalinami na bázi propylenglykolu.
• Nemísit kapaliny od různých výrobců. Při jejich výrobě jsou používány různé chemikálie, které se mohou vzájemně zničit nebo zneutralizovat a přijdete tak třeba o antikorozní účinek nemrznoucí chladící kapaliny, aniž by jste o tom věděli.

MAZIVÁŘSKÉ MÝTY ..podrobně a fundovaně o olejích

Velmi slušná nabídka od Obelinku „E SCHOP“ + „KATALOG“